Jak se vrší ty pahrbky hlíny
hlíny
která se ještě neprobrala k světu
Snad nikde jinde jako tady
není cítit tak pronikavě tíhu jediné tvrdé hroudy země
země bez kousku plodivé síly
To co od nepaměti neproniknutelně a vší vahou
té země
pokrývalo černou sloj hlubin
to teď leží obnaženo
poprvé od věků hlavou vzhůru a jaksi vyděšeně
ani pták
ani křovina
i vítr jako by se vyhnul tomu smutnému pahorku
na němž
je každé slovo bez ozvěny odnášeno
jako voda do nenasytného suchého koryta
Bezmocná tvář němé tvrdé hlíny
(Krajina severu, 2011)